Čtvrtek 27. března 1997

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Kramperovi. Prosím paní ministryni Parkanovou, aby se ujala slova.

Ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, je tomu tak, jak pan poslanec tady uvedl. Šetřením u Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci bylo zjištěno, že obžalovaní Igor Závody a Robert Hanzel byli rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, spisová značka 2T 120/92 z 9. prosince 1996, uznáni vinnými trestnými činy vraždy podle § 219, odst. 1, 2, písm. b) a f) trestního zákona a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 a 3 trestního zákona. Obžalovaný Závody byl odsouzen pro trestný čin podle § 219 odst. 2 s přihlédnutím k § 35 odst. 1 k trestu 20 roků odnětí svobody se zařazením do věznice s ostrahou a obžalovaný Hanzel podle § 219 odst. 2 trestního zákona a § 35 odst. 1 k trestu 19 roků odnětí svobody se zařazením do věznice s ostrahou, Rozsudek nenabyl právní moci, neboť proti němu obžalovaní podali odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci. Vrchní soud nařídil termín veřejného jednání k projednání odvolání na 29. dubna letošního roku. V trestní věci obžalovaného Závodyho dnem 14. března t. r. uplynula ve smyslu § 71, 4. odst. trestního řádu maximálně možná délka vazby v trvání 4 roky, kterou již dále nelze překročit. Proto musel být obžalovaný Závody z vazby po uplynutí uvedené lhůty. propuštěn.

Ministr spravedlnosti nemá možnost vstupovat do soudních sporů, které nejsou pravomocné skončeny. Až tento moment nastane, já využiji svého práva dohledu a budu žádat informace o tom, jaké byly příčiny faktu, že délka vazby trvala 4 roky, aniž by v této době byli obžalovaní buď pravomocně odsouzeni, a nebo zproštěni viny.

V případě, že vyjde najevo, že v určité fázi došlo k neodůvodněným a neomluvitelným průtahům v trestním řízení, budu vyžadovat vyvození postihu proti odpovědným činitelům.

Doufám, pane poslanče, že vás moje vysvětlení uspokojí.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní ministryni. Přeje si pan kolega vystoupit? Není tomu tak. Budeme tedy pokračovat další interpelací, což je interpelace pana poslance Václava Franka směrem k ministrovi Jaromíru Talířovi ve věci koncepce státní kulturní politiky. Jako další je na řadě pan poslanec Maixner.

Poslanec Václav Frank: Vážený pane ministře, na to, že chybí koncepce státní kulturní politiky, jsem poukázal již před více než rokem ve své interpelaci na premiéra Václava Klause, která byla premiérem písemné odmítnuta jako bezpředmětná. I když jsem v ní upozornil na to, že se problémy kultury vláda a sněmovna zabývají pramálo a řízení resortu je více méně nedostatečné, tak musím konstatovat, že ani pan Milan Uhde - tehdy jako třetí resortní ministr po listopadu 1989 - ani pan Pavel Tigrid - čtvrtý ministr v pořadí - neuznali za vhodné koncepční představu zpracovat a vládě a parlamentu ji předložit.

Je sice pravdou, že rozvrh současného Ministerstva kultury pro volební období 1996-2000 obsahuje také záměr připravit dokument ke kulturní politice státu. Současné vedení Ministerstva kultury tak hodlá tedy napravit hříchy svých předchůdců. To Je možné pokládat za pozitivní, i když není obsažen časový údaj. Dopomohla k tomu státní analýza zkušeností řady evropských zemi obsažená v tzv. Bílé knize. To poukazuje na to, že kulturní politika je jednou z priorit státního zájmu a tak se s ní také zachází. Je škoda, že k tomuto názoru se dopracovali odpovědní státní činitelé i u nás vlastními silami.

Rám se, pane ministře, kdy hodlá Ministerstvo kultury předložit koncepční materiál o státní kulturní politice včetně jejího finančního zabezpečení. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci. Prosím, aby se slova ujal s odpovědí na tuto interpelaci pan ministr kultury Jaromír Talíř.

Ministr kultury ČR Jaromír Talíř: Pane předsedající, vážená sněmovna, já nechci hodnotit působení předchůdců, ale tady bylo zmíněno, jakým způsobem se naše ministerstvo zmínilo o dokumentu, o kterém byla předchozí interpelace.

Když jsem byl požádán kulturním výborem parlamentu o předložení jakéhosi harmonogramu činnosti našeho ministerstva, tak jsem se zmínil o tom, že máme záměr zpracovat podobný dokument, který je běžný v zemích Evropské unie a který slouží k jakési orientaci a definicím cílů pro to které volební období. Jsem přesvědčen, že je zde z minulého režimu zkušenost, kdy byla obava před podobným dokumentem, kdy stát ingeroval do kultury a kdy touto ingerencí vnucoval nebo řídil svou představu o tom, co kultura je a co není.

My bychom chtěli dokument zpracovat z následujících důvodů. Domnívám se totiž, že je třeba především dokončit transformaci vztahů v oblasti kultury a jejich deetizaci, že je třeba vytvořit stabilní prostředí pro rozvoj kulturních aktivit, že je dobré, aby byly definovány záměry v oblasti financování kultury jako předpoklad rozvoje korporativních a soukromých iniciativ - kromě iniciativ státu. Chceme tak rozšířit možnosti pro více zdrojové financování kultury. A v neposlední řadě prezentovat cíle, ke kterým chce vláda v daném volebním období přistoupit.

Jak jste řekl, jsme na začátku zpracování podobného dokumentu. On samozřejmě bude vycházet - a jinak to ani není možné - z programového prohlášení vlády, se kterým vláda předstoupila před tuto sněmovnu. Domnívám se ale, že tento dokument může programové prohlášení vlády doplnit, upřesnit, někde prohloubit. V současné době si opatřujeme podobné dokumenty i z ostatních států Evropy. K dispozici máme už podobný dokument z Itálie, Holandska, máme ho přislíben z Rakouska. Provádíme jejich analýzu. Zároveň si ministerstvo nechalo zpracovat výzkum veřejného mínění, abychom zjistili, jaké jsou požadavky ze strany občanů nebo jaké oni mají představy pro ty které oblasti v kultuře a jak vidí ingerenci státu v nich.

Jakmile budeme mít tuto analýzu zpracovánu, v prvním čtení předložíme tento materiál kulturnímu výboru. Nemohu vás tedy zatím seznámit s jeho hlubší strukturou, ale dovolte mi říci jen pár zásad, o které se tento dokument bude opírat.

Především je to zásada, že podmínkou skutečného a bohatého kulturního života společnosti je svoboda umělecké tvorby. Dále zásada, že hranice tvůrčí svobody umělce je vymezena především jeho schopnostmi a svědomím a demokratickými principy společnosti. Další zásadou je, že stát nechce a nemůže preferovat ani potlačovat žádný umělecký ani ideový směr s výhradami děl, jejichž poselství je jednoznačně destruktivní, a která se proto dostávají do rozporu s právními základy státu. Poslední zásadou je, že stát si je vědom a akceptuje svůj díl odpovědnosti za oblast kultury, ale současně uznává právo a odpovědnost místní a regionální samosprávy i soukromých, případně korporativních iniciativ.

Co se týče harmonogramu zpracovaní, jsem přesvědčen, že po analýze dokumentů, které jsme si vyžádali, předložíme pravděpodobné ve třetím čtvrtletí kulturnímu výboru první nástin tohoto dokumentu. Na základě projednání tam budeme pokračovat na jeho zpracování.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Přeje si pan poslanec položit doplňující dotaz? Ano, je tomu tak. Prosím, máte možnost.

Poslanec Václav Frank: Pane ministře, já vám děkuji za svým způsobem vyčerpávající odpověď. Myslím, že ve vaší odpovědi i v mé interpelaci zazněla cela řada styčných bodů, nicméně si dovolím podotknout, že sám pojem kulturní politika vyvolával ještě před krátkým časem až hysterické reakce u řady prominentů jako pozůstatek minulého režimu. Konečně, zmínil jste se o tom i vy.

Musím konstatovat, že současné zkušenosti ukázaly, že před krátkým časem sněmovnou schválené zákony, jako byl zákon o prodeji s vývozu předmětů kulturní hodnoty, o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, mají takové vady na kráse, že asi se mnou budete souhlasí, že je nutná už jejich novelizace.

Konečné i realizace záměrů vtělených do zákona o Českém fondu kultury se setkává s kritikou. Návrhy zákonů k památkové péči či k postavení a úkolům veřejných knihoven dle mého názoru jsou jedny z klíčových, tak měly být předloženy již dávno. Nestalo se tak a teprve se s nimi počítá. Myslím si, že je to dobře. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Přeje si pan ministr zareagovat? Ano, je tomu tak. Prosím, abyste se snažili dodržet časové limity dané zákonem.

Ministr kultury ČR Jaromír Talíř: Pane poslanče, vy jste se zmínil o několika legislativních aktech nebo o několika zákonech, které bude třeba novelizovat, ale to je jenom jedna z částí, kde Ministerstvo kultury funguje a působí, to znamená legislativní tvorba. V legislativním plánu práce na první pololetí a výhledu na druhé pololetí tohoto roku Je obsažena řada těchto legislativních aktů, o kterých jste hovořil. Budou takto postupně sněmovně předkládány.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministru Talířovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Pavel Maixner, který bude interpelovat paní ministryni Vlastu Parkanovou ve věci nezákonného postupu soudu.

Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedající, dámy a pánové, vážená paní ministryně, to, že jste převzala úřad po lži doktorovi panu Kalvodovi, je skutečnost a pro vás zároveň velmi nezáviděníhodná role. Naše soudnictví se nachází ve stavu bezvládí, nadržování, účelového vykládání zákonů, vyhrožování, korupce a ve stavu porušení zákonů a Ústavy České republiky.

Musím konstatovat, že občan nemá možnost dovolání k našim údajné nezávislým soudům a musí trpět jejich stálou a latentní impotencí a nechutí řešit zvláště takové problémy jako jsou otázky dodržování Ústavy České republiky a Listiny lidských práv a svobod.

Vážená paní ministryně, položím vám tímto několik otázek. Platí i pro soudce v našem údajné právním státě Ústava České republiky? Pokud odpovíte kladně, což čekám, tak proč soudce, který řídí líčení, tento fakt nedodržuje a porušuje Ústavu České republiky, jak se stalo při jednání na Okresním soudu pro Prahu 1 až 7 dne 13.3.1997, kdy soudce Mgr. Miroslav Fršlínek pustil do soudní síně účastníky tisku a neumožnil účast na jednání poslancům Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a dalším občanům, ač líčení nebylo prohlášeno za neveřejné. V této souvislosti bych chtěl také slyšet, zda platí článek 26 Ústavy České republiky, hlava II., moc zákonodárná, která upravuje práva a povinnosti zákonodárce.

Děkuji za odpověď.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Slovo má paní ministryně Vlasta Parkanová.

Ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je škoda, že pan poslanec svoji interpelaci blíže nespecifikoval. Kdyby tomu tak bylo, mohla bych mu poskytnout možná konkrétnější odpověď, než tomu tak bude v této chvíli.

Pokud jde o otázku, na kterou už předem řekl odpověď, ano, já potvrzuji. Jsem přesvědčena, že Ústava České republiky platí pro všechny občany, to je i pro soudce. Pokud ale tuto otázku dovedeme dál k soudním sporům, které pan poslanec zmiňoval, které probíhaly, jak řekl u okresních nebo obvodních soudů Praha 1 až 7 dne 13. 3. 1997, jak právě řekl, to je obtížná věc. Já o té věci nic nevím, než to, co právě řekl pan poslanec a jisté mně to nikdo z vás nebude mít za zlé. Soudních sporů probíhají tisíce. Pokud tyto spory nejsou pravomocně skončeny, jsou to spory, ke kterým se ministr spravedlnosti zásadně nevyjadřuje. Porušoval by tím totiž nezávislost soudního rozhodování a nezávislost soudce tam, kde nezávislost je na místě.

Pokud mluvil o korupci, je to tak, že se o této věci hodně mluví, ale bohužel ke mně se ještě nedostal žádný případ, který by bylo možno prokázat a po zásluze potrestat a tím myslím korupci mezi soudci. Pokud by mi pan poslanec nebo kdokoliv jiný poskytl informace, které by bylo možno relevantně použít, byla bych jenom ráda.

Chtěla bych říci ještě jednu věc. V případě nezákonnosti postupu soudů tak, jak interpelace byla nazvána, přece náš právní řád zná řádné a mimořádné opravné prostředky a nelze tedy říci, že občan je bezmocný. Já si myslím, že my usilujeme o to, abychom žili v právním státě a nežijeme ve státě policejním. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní ministryni Parkanové. Přeje si pan kolega doplňující otázku? Není tomu tak.

Dalším interpelujícím bude pan poslanec Jan Vik směrem k ministru obrany Miloslavu Výbornému ve věci letecké výzbroje Armády České republiky - problematika MIG 29.

Poslanec Jan Vik: Pane ministře, obracím se na vás ve věci leteckého výzbroje Armády České republiky se zaměřením na problematiku letounů MIG 29. Dovolte mi, abych se vás zeptal, jak hodnotíte s odstupem času výměnu, dá-li se to ovšem tak nazvat, 10 letounů MIG 29 za 10 či 12 polských vrtulníků? Dle mého názoru je pro Českou republiku asi tak výhodná jako výměna krávy za jehlu z pohádky. Cena MIG 29 je asi 20 milionů amerických dolarů, cena uvedených polských vrtulníků je podstatně nižší, snad 1,5 milionů dolarů. Navíc tyto vrtulníky mají horší technické parametry pro účely záchranné služby než americké nebo francouzské vrtulníky. Vůbec se nedivím, že Poláci na takovou "výměnu" s radostí přistoupili. Vyskytují se i názory - a já se s nimi ztotožňuji - že za likvidaci našeho vojenského letectva stojí intriky a zájmy německé výzvědné služby, jednající prostřednictvím lokajů z naší vládní koalice.

Děkuji za odpověď.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slovo má ministr obrany pan kolega Miloslav Výborný.

Ministr obrany ČR Miloslav Výborný: Pane poslanče, rád bych vám dal zevrubnější odpověď, nikoliv však příliš dlouhou odpověd na to, jak to bylo s výměnou. Ano, šlo o výměnu s výměnou letounu MIG 29 za vrtulníky.

Letouny MIG 29 byly do výzbroje vojenského letectva v tehdejší armádě zavedeny v letech 1988 až 1989 v celkovém poctu 20 kusů. V souvislosti s rozdělením státu zůstalo v rámci letectva Armády České republiky pouze - vy jste uvedl to číslo správně - 10 bojových letounů MIG 29 a jeden cvičně bojový letoun MIG 29 UB. Je třeba, abych vám dal informací o tom, že tento počet celkem 10 bojových letounů pro Armádu České republiky neřešil strategické úkoly letectva a navíc provoz těchto letounů nutně byl mimořádně ekonomicky náročný. Další jejich provoz v následných letech by vyžadoval nezbytnou modernizaci, což by onu prvotně ekonomickou náročnost ještě zvýšilo. Pro vaši informaci, náklady na provoz uvedených letounů představovaly 700 milionů ročně.

Zejména z těchto důvodů byly z provozu Armády České republiky tyto letouny vyřazeny dnem 27. února 1995 a na 21. schůzi vlády České republiky 17.5. téhož roku byl ministrem obrany předložen návrh na udělení výjimky ve smyslu § 45 zákona č. 92/1991 Sb.

Vláda souhlasila s tím, aby ministr obrany jednal o prodeji těchto nadbytečných letounů MIG 29 a vyslovila podmínku, že o konečném prodeji znovu rozhodne celá vláda, která odsouhlasí kupce, prodejní cenu, případné další podmínky prodeje.

Na základě obchodních jednání a předložených nabídek uchazečů o předmětný typ letecké techniky byla nakonec vybrána Polská republika, která optimálně splnila základní kritéria nabídky tím, že navrhla realizovat prodej formou směny, nikoliv formou prostého odkupu a prezentovala tento svůj zájem i při jednání na úrovni ministra zahraničních věcí a ministra obrany v Polsku.

Realizaci transakce podmínila termínem 31. 12. 1995. Za letouny MIG 29 a náhradní díly nabídla polská strana 11 kusů vrtulníků typu SOKOL V3A, dále AVIONIKŮ podle požadavku armády ČR, pozemní vybavení, náhradní díly, výcvik specialistů, předání a přelet vrtulníků do České republiky.

Vláda tento směnný obchod za navrhovaných podmínek schválila usnesením č. 745 z 13. 12. 1995 a současně schválila i objem protisměrného plnění a termín jeho realizace. Oněch 11 vrtulníků již bylo dodáno do Armády ČR Polskou republikou.

Zda vy hodnotíte tento obchod dobře nebo špatné, to nechám na vás. Já konstatuji, že je to dávno realizovaný obchod. Rád bych závěrem řekl, že jsem obdržel informace, velmi relevantní a věrohodné, informace o tom, že tak jak příkře hodnotíte vy tento obchod (já jsem tak vyrozuměl z vaší interpelace, že ten obchod byl nevýhodný pro českou stranu), stejně příkře hodnotili tento směnný obchod někteří polští činitelé, kteří naopak považovali tento obchod za nesmírně nevýhodný pro polskou stranu. Takže i z toho musíte poznat, že při směnné transakci ty pohledy mohou být různé. Váš poslední názor považuji za politické prohlášení. Je vaše, ne moje.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Pan poslanec Vik s doplňující otázkou.

Poslanec Jan Vik: Vážený pane ministře, dovolte mi doplňující otázku. Myslíte, že nebylo možné se dohodnout s Ruskem podobně, jako tak učinilo Maďarsko, aby Rusko splatilo své dluhy dodáním dalších letounů MIG 29, aby stav těchto letounů byl dostatečný? Když jste hovořil o tom, že 10 těchto letounů České republice nestačilo, to je jedna věc. Samozřejmě můžete mít i částečně pravdu v tom, že náklady na provoz letounů MIG 29 mohou být vyšší než náklady na provoz srovnatelných stíhaček amerických, francouzských a podobně. Ale když si uvědomíme, že my v této chvíli žádná tato letadla nemáme a uvažuje se teď o nákupu nových letadel, tak potom náklady na ten nákup budou obrovské. Je to můj názor, nebudete možná se mnou souhlasit, ale já si myslím, že i když ty náklady na provoz letounů MIG 29 byly vysoké, tak nedosáhnou nákladů na nákup nových. I provoz těch nových letadel bude zase něco stát. Nemyslím, že by ty rozdíly mezi náklady na provoz byly nějak zvlášť veliké. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan ministr zareaguje.

Ministr obrany ČR Miloslav Výborný: Na vaši otázku, zda si myslím, že nebylo možné se dohodnout s Ruskem, aby nám dodalo další letouny MIG 29, vám mohu odpovědět jednoduše. Na dohodu musí být vždy nejméně dvě strany, které takovou dohodu chtějí uzavřít. Samozřejmě provoz každého letounu něco stojí. Já jsem částku 700 milionů Kč minimálně pro provoz deseti letounů uváděl, abyste si nejen vy dokázal spočítat, že tento provoz bude mimořádné drahým provozem. Sám jste řekl, že jiné letouny tak vysoké provozní náklady nemají. Ale nemáte pravdu, že bychom neměli nadzvukové letouny v provozu. Máme.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Dámy a pánové, další interpelaci přednese pan poslanec Dalibor Matulka na ministra kultury pana Jaromíra Talíře ve věci přípravy změn mediální legislativy. Prosím, máte slovo.

Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane ministře, já mám nekonfliktní interpelaci. Prosím, aby tak byla i chápána.

Nedávnou novelou kompetenčního zákona, jak víme, byla vašemu ministerstvu svěřena stručně řečeno mimo jiné oblast mediální legislativy. Přestože pan ředitel Mejstřík nedávno na stálé komisi Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky nám jakousi stručnou informaci poskytl, rád bych se zeptal i formou interpelace ve sněmovně na několik otázek. Protože už přece jenom od novely kompetenčního zákona nějaký čas uplynul, tak bych rád věděl, jaká organizační opatření doposud Ministerstvo kultury na základě zmíněné novely podniklo, jaká opatření hodlá v nejbližší době ještě podniknout.

Dále bych prosil o odpověď na otázku, zda již dnes se na vašem ministerstvu rýsují hlavní směry připravované nové právní úpravy v mediální oblasti, kde právem očekáváme, že bude významná a zásadní změna, především pokud jde o otázky tak závažné, jako je objektivita a vyváženost rozhlasového a televizního vysílání, lepší regulace propagace násilí na televizních obrazovkách a pod.

Dále bych prosil o odpověď na otázku, v jakých krocích a zhruba s jakou časovou představou zpracování základního balíku legislativních úprav v mediální oblasti počítáte.

Já tyto otázky kladu z toho důvodu, že se mi nepodařilo na poslední schůzi Poslanecké sněmovny do pořadu jednání prosadit návrh příslušného usnesení jako bod programu, ve kterém bychom se o tom mohli pobavit, takže proto žádám formou interpelace.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci a prosím pana ministra Jaromíra Talíře, aby se ujal slova.

Ministr kultury ČR Jaromír Talíř: Pane předsedající, pane poslanče, první část otázky byla položena ve smyslu, jaká organizační opatření byla udělána na Ministerstvu kultury. Jistě víte, že byl zřízen odbor hromadných sdělovacích prostředků a audiovize, jehož ředitel je právě zmíněný Dr. Jiří Mejstřík. Tento odbor má dvě oddělení. Jedno se zabývá audiovizí a jedno se zabývá hromadnými sdělovacími prostředky. Kromě toho funguje na Ministerstvu kultury i samostatné oddělení autorského práva, protože tato oblast dost úzce souvisí a integrují do ní otázky související s autorskými právy.

Oblast mediálního zákonodárství je poměrně komplikovaná, složitá. Sám to jistě potvrdíte. Udělali jsme si inventuru úkolů, které bude třeba v uvedených souvislostech řešit. Na příklad naše definice základních pojmů regionální, lokální vysílaní, celoplošné vysílání, veřejná korporace. V souvislosti s přístupem k různým dokumentům Evropské unie je to kupř. definováni pojmu evropská tvorba, současná tvorba.

Ale i zcela konkrétní záležitosti, definice, rozhlasový přijímač, televizní přijímač apod. Je to problém koncentrace kapitálu v médiích, křížení vlastnictví ve sdělovacích prostředcích, jsou to otázky spojené s postavením zatím rad, které máme v našem právním systému, jako je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, rad veřejných médií u veřejnoprávních institucí, otázky spojené s procesními formami a obsahy vypisování licenčních řízení atd.

My jsme si rozpracovali tento náročný úkol zhruba do období dvou let, kdy bychom chtěli postupně řešit jednotlivé oblasti.

Přitom ale už tento odbor, např. nyní při druhém čtení novely zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, aktivně spolupracuje s příslušným výborem a jsme připraveni tam poskytovat potřebné informace a ten příslušný servis.

Harmonogram samozřejmě bude také odpovídat tomu, jakým způsobem najdeme řešení pro jednotlivá zde definovaná témata a pro definované problémové okruhy.

Myslím si, že ještě bude nutné, a zapomněl jsem tu uvést, že tato legislativa se také dotkne datových sítí typu Internet a že tady bude třeba také definovat určité terminologie a jejich řešení. Kromě toho tento odbor se také musí zabývat záležitostí nejenom elektronických médií, ale např. tiskovým zákonem. V minulém volebním období byla připravena novela tiskového zákona, který nakonec nebyl sněmovně předložen, a část pracovníků dnes už pracuje na tom, abychom byli schopni předložit tuto novelu a zapracovat do ní ony problematické body, které bylo třeba vyřešil, jako je právo na odpověď, jako byla tisková oprava, registrace periodického tisku, utajování zdrojů informaci a podobné okruhy, které zůstaly jednoznačně nevyřešeny.

Samozřejmě, že tu spolupracujeme s příslušnými odbornými, případně profesními spolky, jako je např. Syndikát novinářů, Unie vydavatelů periodického tisku apod.

Opět tato novela tiskového zákona je zařazena do legislativního plánu vlády a myslím, teď si nemohu vzpomenout, tento údaj jsem si sem nepoznamenal, ve kterém období ji předložíme, ale to jsem schopen samozřejmě dodatečně říci.

Třetí oblasti, kterou se zabývá tento odbor, je činnost vztahující se k aproximaci práva Evropské unie České republiky, zejména to spočívá v přístupu České republiky k evropským úmluvám, které Evropská unie nebo Rada Evropy přijala, a znamená to pro nás odstranit některé rozdíly v mediálním zákonodárství ještě před tím, než se bude jednat o vstupu České republiky do Evropské unie. Tady chceme předložit ve druhé polovině letošního roku novelu zákona, nebo dílčí novelu zákona, která se bude týkat odstranění těchto rozdílů mezi právem Evropské unie a naším zákonem o rozhlasovém a televizním vysílání, tzn. ve druhé polovině letošního roku chceme předložit novelu tohoto zákona.

Podrobný harmonogram dalších legislativních prací, které souvisejí s tím, co jsem definoval na začátku odpovědi na vaši interpelaci, zpracováváme, protože jsme si definovali jako jeden z prvních úkolů přístup naší republiky k Evropské úmluvě o televizi přesahující hranici, která nás nutí k tomu, abychom vyřešili problémy např. s definicí evropského díla, s odstraněním těch rozdílů, o kterých jsem hovořil u tiskového zákona, tzn. právo na odpověď a podobných problémů. Tím, že byla přenesena kompetence nebo odpovědnost za legislativu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání na Ministerstvo kultury, se odstranil jeden důvod, pro který nebylo možné přistoupit k této evropské úmluvě. My máme ve druhém pololetí v úkolu předložit vládě tuto dohodu.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Doplňující dotaz pana kolegy Matulky.

Poslanec Dalibor Matulka: Děkuji za odpověď a skutečně doplňující dotaz. Možná si vzpomenete - na minulé schůzi sněmovny jsem reprodukoval názor našeho poslaneckého klubu, že vidíme jako jednu z možných a lepších cest ve zvyšování koncesionářských poplatků případné sloučení České televize a Českého rozhlasu, považujeme to za jednu z možných forem, jak lépe využívat prostředky plynoucí z koncesionářských poplatků. Chci se zeptat, pane ministře, zda i o této možnosti je v rámci nových legislativních úprav již dnes na vašem ministerstvu uvažováno, nebo jestli s touto variantou se zatím vůbec nepočítá. Hlavně bych se zeptal na váš osobní názor na tuto záležitost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Pan ministr s poslední reakcí tohoto bodu programu.

Ministr kultury ČR Jaromír Talíř: Já jsem na to téma, které jste teď otevřel, tzn. sloučení či vytvoření jedné veřejnoprávní instituce, např. jako je tomu v Rakousku, hovořil už s předsedou kulturního výboru panem Prokopem, a uvažujeme o tom jako s jednou z možností, která by mohla uvedeny problém řešit, i když ne hned, to není otázka, která by se dala vyřídit v několika málo měsících, ale samozřejmě zatím tuto možnost já osobné nezamítám.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Dámy a pánové, já děkuji za pozornost, konstatuji, že Jsme projednali tento bod, sejdeme se zítra v 9 hodin. Budeme pokračovat projednáváním přerušeného bodu č. 17, což je "Vládní návrh zákona o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců".

Přeji vám příjemný zbytek večera.

(Schůze přerušena v 18.28 hodin.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP