(Jednání pokračovalo v 11.01 hodin.)

 

Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budeme pokračovat v našem dnešním jednání. Na 11. hodinu byl pevně zařazen bod číslo 57, zahajuji jeho projednávání.

57.
Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o používání údajů
ze jmenné evidence cestujících pro prevenci odhalování, vyšetřování
a stíhání teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti
/kód dokumentu 6007/11, KOM(2011) 32 v konečném znění
/sněmovní tisk 321-E/

Tento návrh předložila vláda prostřednictvím výboru pro evropské záležitosti spolu se svým předběžným stanoviskem a já nejprve požádám ministra vnitra Jana Kubiceho, aby se ujal slova. Prosím, pane ministře.

 

Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Dovolte mi zde stručně uvést návrh směrnice o využívání jmenné evidence cestujících k potírání terorismu a závažné trestné činnosti.

Jmenná evidence cestujících je soubor údajů, které využívají letečtí dopravci při rezervaci letů a odbavování cestujících k poskytování věrnostních programů, vyřizování reklamací a k dalším službám. Navržená směrnice sjednocuje pravidla pro využívání této evidence cestujících ze strany policie.

Elektronická evidence, kterou vedou letecké společnosti, se začala používat pro policejní identifikaci rizikových cestujících pro 11. září 2001. Spojené státy jsou v této praxi následovány dalšími vyspělými zeměmi, jako jsou Austrálie, Kanada nebo Japonsko. V Evropě začali evidence cestujících plně využívat ve Velké Británii. Další státy, jako Francie, Dánsko, Švédsko, Belgie, Španělsko nebo Nizozemí, již systém PNR testují nebo k němu přijaly legislativu.

Návrh směrnice by měl zavést povinnost každého leteckého dopravce předat údaje o cestujících orgánům toho členského státu, ze kterého odlétá nebo ve kterém bude přistávat. Členské státy mají zřídit zvláštní útvary pro informace o cestujících, které povedou analýzu předaných údajů. Každý stát by měl mít svůj vlastní útvar pro informace o cestujících, letečtí dopravci tedy údaje nebudou předávat do nějaké centrální jednotky. Na základě vytipovaných rizikových faktorů by pak byla prováděna analýza, a to i automatickou formou. Tyto rizikové faktory se mění v závislosti na cestovních zvycích zločinců. Účelem je zejména vytipovat rizikové cestující. Mohou to být lidé podezřelí z terorismu, z pašování drog, obchodu s lidmi nebo z jiných druhů závažné trestné činnosti.

Většina cestujících ovšem riziková samozřejmě není a jejich údaje se dále nezkoumají. Po 30 dnech se údaje převedou z aktivní databáze do archivu, kde budou zamaskovány. To znamená, že se identifikační údaje oddělí od těch ostatních. Tyto dvě skupiny údajů se spojí pouze nicneříkajícím kódem. Opětovná kompletace údajů bude možná jen ve zvláštních případech, například kdyby bylo nutné ověřit, zda byl podezřelý z vraždy opravdu v té době v cizině, jak uvádí.

Pokud jde o potřebnost směrnice, Česká republika zatím vlastní systém PNR nebuduje a nevyužívá. Proto nelze zpracovat statistiky, které by dokládaly, zda je takový nástroj v policejní praxi potřebný. Takové statistiky jsou navíc vždy problematické.

Pokud vycházím ze zkušenosti jiných vyspělých zemí, lze říci, že se tento systém osvědčuje. Například Belgie a Švédsko oznámily mimořádnou úspěšnost při odhalování případů pašování drog. Spojené státy byly schopny dopadnout atentátníka z Times Square také jen díky analýze evidence cestujících, a to jen chvíli před odletem do Asie. Z analýzy je možné rovněž vyvodit nejčastější trasy cesty pro obchod lidmi nebo drogami, což se může stát součástí hodnoticích kritérií. Rovněž je možné na základě využívání PNR údajů získat důkazy a případně zjistit společníky pachatelů trestné činnosti a odhalit zločinecké sítě. Současné modely evropské spolupráce nám totiž nepomohou odhalit novou trestnou činnost. Například schengenský informační systém obsahuje jen údaje o lidech, o kterých již máme podezření, že jsou pachateli trestné činnosti, kteří byli odsouzeni k trestu vyhoštění nebo kteří se ztratili a policie je hledá. Ani tento systém, ani zpracování údajů z cestovních dokladů ovšem neposkytují dostatečné podklady pro odhalení rizikových osob.

K ochraně osobních údajů. Nechci zastírat, že se směrnice vztahuje na všechny cestující, tedy na velké množství nevinných lidí. Za podstatné považujeme to, že naprostá většina cestujících nebude splňovat nastavená kritéria rizikovosti a po provedení analýzy rizik již nebude předmětem dalšího zkoumání. Jejich data poté budou v maskované podobě, v personalizované podobě bude možno tyto údaje dále využít, jen když bude potřeba vyšetřit konkrétní závažné trestné činy.

Vzhledem k promlčecí době trestných činů je nutné, aby lhůta, kdy lze údaje zpětně dohledat, byla odpovídající.

K zárukám ochrany údajů. Za prvé, členské státy proto budou moci využívat tyto údaje jen pro určitý okruh trestný činů, který mohou zúžit, ale ne rozšířit. Omezuje se doba uchování těchto údajů z původních 13 na 5 let, většinu doby budou osobní údaje uchovávány v zamaskované podobě a bude k nim mít přístup omezený okruh osob. Veškeré zpracování bude podléhat kontrole nezávislých úřadů pro ochranu osobních dat. Osobní údaje bude možno sdělovat třetím státům jen za přísně stanovených podmínek.

Vláda podporuje přísnou a konzistentní úpravu ochrany soukromí. Tato evropská pravidla se musí vztahovat na veškeré údaje z evidence cestujících. Vláda považuje návrh směrnice za užitečný způsob, jak ochranu soukromí nastavit v souladu s evropskými standardy v celé Unii. Jinak by různé státy zaváděly vlastní systémy, které by měly různé záruky ochrany soukromí.

Směrnice se zaměřuje primárně na vnější lety, tedy lety překračující vnější hranice Unie. Více než 20 států Unie ale požaduje rozšíření systému i na lety uvnitř Unie. Vláda se staví proti tomu, aby takové rozšíření bylo povinné. Pokud je ovšem nějaký stát zvlášť ohrožen, jistě by měl mít možnost zavést systém PNR i na další rizikové lety, tomu Česká republika nechce bránit. Údaje z těchto letů ovšem musí chránit podle evropských předpisů. Česká republika rovněž nechce zavádět sběr údajů na jiné způsoby dopravy, jako je například vlaková doprava.

Závěrem bych chtěl vyjádřit plnou připravenost spolupracovat s Parlamentem při dalším projednávání návrhu směrnice. Domnívám se, že Česká republika by v žádném případě neměla návrh odmítnout. Měla by ovšem využít projednávání důsledné ochrany soukromí všech cestujících. Ve své konečné podobě by směrnice podle mého názoru měla poskytnout vnitrostátnímu zákonodárci, tedy Parlamentu, dost prostoru pro řádnou ochranu ústavně zaručených práv a svobod.

Děkuji za pozornost. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP